Povídej mi o svých snech
a o těch zdech, co obrůstá dávno mech
Nech mě jít tvou zahradou,
když stíny zas se táhle přikradou
V knize smutku nech mě číst
a drž mě dál jak spadlý suchý list
Dal´s mi víc, než sám jsi měl – já tobě nic –
až teď to vím – bohužel...
Tiše stéká čas
po mně stéká čas
zrádná mořská sůl
odpadává z řas – na zem z řas
Na Větrným návrší oheň vyhasnul
já se tě už nedočkám
Hejno černejch havranů se rozletí
snad ví, že smutek mám
Tak snad poprvé
zranils´ mě do krve
víc než trnů pár
víc než dravčí spár
Tiše stéká čas
po mně stéká čas
zrádná mořská sůl
odpadává z řas – na zem z řas
Né – ty vážně nejsi z těch
co opustit je snadný
jako hřích
Tiše stéká čas
po mně stéká čas
zrádná mořská sůl
odpadává z řas
Tiše stéká čas
po mně stéká čas
zrádná mořská sůl
odpadává z řas – na zem z řas